Vynášení Morany neboli Smrtná neděle
Vynášení Morany neboli Smrtná neděle
27.03.2022
Vynášení smrti a vítání jara je západoslovanský lidový zvyk pocházející z předkřesťanské éry, tedy doby, kdy ještě nebyl narozený Ježíš Kristus. Hlavním znakem je slaměná figura oblečená v ženských šatech, známá pod četnými jmény, u nás hlavně jako Morana.
Samotný průběh obřadu se lišil a liší podle regionu i konkrétní vesnice. Princip však zůstává všude stejný – hlavní roli v něm hraje figurína smrti, kterou vytvářejí většinou děvčata ze slámy, někde ze starých větví, jinde z roští či staré uschlé trávy a podobně. Pak ji obléknou do starých obnošených šatů a kolem krku dostane náhrdelník z vaječných skořápek anebo prázdných šnečích ulit. Hlavně se používá vše neživé či to, co je nepotřebné. Figurína smrti se původně dělala ve skutečné velikosti lidské postavy. V některých krajích se pak nasadila na tyč, jinde ji nosili na rukou.
S touto figurínou pak obcházela hlavně děvčata, někde ale i všechna mládež a děti, vesnici. Koledovala, zpívala a nakonec ji vynesla za ves. Ačkoliv byl tento zvyk velkou událostí pro všechny, do přípravy a vynášení smrti se zapojovali výhradně mladí lidé a děti. Dospělí pouze přihlíželi a bavili se. Podle moravské pověry se musí obřadu z každého domu ve vsi zúčastnit alespoň jeden chlapec, v opačném případě v tomto domě někdo do roka zemře.
Když už byla smrt vynesena z vesnice ven, tak se jí museli nějak zbavit. Nejčastěji ji hodili do tekoucí vody (řeky nebo potoka), která ji odnesla pryč. Kde tekoucí voda nebyla, tak ji shodili ze skály, spálili nebo zahrabali do země, kdysi ji prý i kamenovali.
Jakmile byla smrt z dohledu, všichni se rychle rozeběhli zpět domů, protože jedna z lidových pověr říká, že ten, kdo po zničení smrti přijde do vsi poslední, do roka zemře. Zpět od potoka se proto nevracel spořádaný průvod, ale každý běžel doslova jako o život.
Říkadla a obřadní písně
Smrt plave po vodě
nové líto k nám jde
s červenými vejci
žlutými mazanci.
Přišlo jaro do vsi,
kde jsi, zimo, kde jsi?
Byla zima mezi náma
a včil už je za horama.
Hu, hu, hu, jaro už je tu!
Zdroj:
https://living.iprima.cz/
Zpět
Samotný průběh obřadu se lišil a liší podle regionu i konkrétní vesnice. Princip však zůstává všude stejný – hlavní roli v něm hraje figurína smrti, kterou vytvářejí většinou děvčata ze slámy, někde ze starých větví, jinde z roští či staré uschlé trávy a podobně. Pak ji obléknou do starých obnošených šatů a kolem krku dostane náhrdelník z vaječných skořápek anebo prázdných šnečích ulit. Hlavně se používá vše neživé či to, co je nepotřebné. Figurína smrti se původně dělala ve skutečné velikosti lidské postavy. V některých krajích se pak nasadila na tyč, jinde ji nosili na rukou.
S touto figurínou pak obcházela hlavně děvčata, někde ale i všechna mládež a děti, vesnici. Koledovala, zpívala a nakonec ji vynesla za ves. Ačkoliv byl tento zvyk velkou událostí pro všechny, do přípravy a vynášení smrti se zapojovali výhradně mladí lidé a děti. Dospělí pouze přihlíželi a bavili se. Podle moravské pověry se musí obřadu z každého domu ve vsi zúčastnit alespoň jeden chlapec, v opačném případě v tomto domě někdo do roka zemře.
Když už byla smrt vynesena z vesnice ven, tak se jí museli nějak zbavit. Nejčastěji ji hodili do tekoucí vody (řeky nebo potoka), která ji odnesla pryč. Kde tekoucí voda nebyla, tak ji shodili ze skály, spálili nebo zahrabali do země, kdysi ji prý i kamenovali.
Jakmile byla smrt z dohledu, všichni se rychle rozeběhli zpět domů, protože jedna z lidových pověr říká, že ten, kdo po zničení smrti přijde do vsi poslední, do roka zemře. Zpět od potoka se proto nevracel spořádaný průvod, ale každý běžel doslova jako o život.
Říkadla a obřadní písně
Smrt plave po vodě
nové líto k nám jde
s červenými vejci
žlutými mazanci.
Přišlo jaro do vsi,
kde jsi, zimo, kde jsi?
Byla zima mezi náma
a včil už je za horama.
Hu, hu, hu, jaro už je tu!
Zdroj:
https://living.iprima.cz/