Světový den vody
Světový den vody
22.03.2021
Necelé tři čtvrtiny povrchu naší planety pokrývá voda, další se nachází i v podzemí. Celých 97 % z toho tvoří oceány a moře. Sladká voda, která je pro nás pitná, je tedy v menšině, navíc se její největší objem nachází v pevné formě ledovců. Další významnou část tvoří spodní vody a jen minimální část povrchová voda v řekách či nádržích.
Zdrojem pitné vody pro Tachovsko je vodní nádrž Lučina, která má přítoky od Sklářského, Lužního a Ševcovský potoku a řeky Mže. Mži musí každý Tachovák znát, protéká nám celým městem a podél jejího toku se dají dělat pěkné procházky. Usadily se nám na ní nutrie a divoké kachny, na jaře tam bude určitě více druhů divokých zvířat, protože voda je od pradávna spojována s životem. Vodu milují jak zvířata, tak rostliny, a i pro člověka je velmi důležitá.
K hrázi Lučiny můžete z Tachova pohodlně dojít pěšky romantickým Agláiným údolím kolem jízdárny ve Světcích, nebo nechat vůz v některé z okolních vsí a prozkoumat méně známou, ovšem neméně působivou část divokých jižních břehů či mokřadů v severo-západní části.
Vodní nádrž vznikla v sedmdesátých letech zatopením bývalé obce Sorghof, česky nazývané Lučina. Tam stávala kdysi sklárna, hamr i železárna, a díky bohatým nerostným zásobárnám, ukrytým pod povrchem zdejších strání, se místnímu průmyslu dlouho dobře dařilo. Po válce bylo však původní obyvatelstvo odsunuto, a dosídlení pak proběhlo už jen v menší míře.
Z téměř devadesáti domů se do dnešních dnů zachoval pouze jedna budova, hostinec Kreuzwirthaus, který je upravený na obytný dům a leží na křižovatce historických stezek, ukrytých dnes už pod asfaltem, po nichž se můžete vydat dál do osady Obora, Milířů nebo přes Mýto zpět do Tachova.
Takže vodu máme, ale k tomu, abychom ji mohli bezpečně pít, nám to ještě nestačí. Každá voda, která je určená k pití a výrobě jídel pro člověka, se musí vyčistit od bakterií, sinic a cizích věcí – například listí a podobně. Takže musí z vodního zdroje putovat nejdříve do čističky. Vodu z Lučiny pro nás upravuje speciální čistička v obci Obora, která využívá jako jedna z mála v České republice takzvanou ultrafiltraci. Než se dostane voda do našich kohoutků, musí projít přes 48 modulů, rozdělených do čtyř bloků. Použitá voda se zpět vrací kanalizací do čističky.
Kdysi ale žádné čističky vod neexistovaly, proto se skrz vodu šířilo mnoho bakteriálních nemocí, hlavně střevních, dále lidé umírali na otravu například těžkými kovy a jedy. I v dnešní době stále existují země, kde nemají tuto možnost čištění vody, a proto si čisté vody musíme vážit a nikdy ji nebrat jako samozřejmost.
Krásné krátké povídání najdete zde ve videu:
https://www.youtube.com/
Zdroj:
https://www.kudyznudy.cz/
https://pr.denik.cz/
Zpět
Zdrojem pitné vody pro Tachovsko je vodní nádrž Lučina, která má přítoky od Sklářského, Lužního a Ševcovský potoku a řeky Mže. Mži musí každý Tachovák znát, protéká nám celým městem a podél jejího toku se dají dělat pěkné procházky. Usadily se nám na ní nutrie a divoké kachny, na jaře tam bude určitě více druhů divokých zvířat, protože voda je od pradávna spojována s životem. Vodu milují jak zvířata, tak rostliny, a i pro člověka je velmi důležitá.
K hrázi Lučiny můžete z Tachova pohodlně dojít pěšky romantickým Agláiným údolím kolem jízdárny ve Světcích, nebo nechat vůz v některé z okolních vsí a prozkoumat méně známou, ovšem neméně působivou část divokých jižních břehů či mokřadů v severo-západní části.
Vodní nádrž vznikla v sedmdesátých letech zatopením bývalé obce Sorghof, česky nazývané Lučina. Tam stávala kdysi sklárna, hamr i železárna, a díky bohatým nerostným zásobárnám, ukrytým pod povrchem zdejších strání, se místnímu průmyslu dlouho dobře dařilo. Po válce bylo však původní obyvatelstvo odsunuto, a dosídlení pak proběhlo už jen v menší míře.
Z téměř devadesáti domů se do dnešních dnů zachoval pouze jedna budova, hostinec Kreuzwirthaus, který je upravený na obytný dům a leží na křižovatce historických stezek, ukrytých dnes už pod asfaltem, po nichž se můžete vydat dál do osady Obora, Milířů nebo přes Mýto zpět do Tachova.
Takže vodu máme, ale k tomu, abychom ji mohli bezpečně pít, nám to ještě nestačí. Každá voda, která je určená k pití a výrobě jídel pro člověka, se musí vyčistit od bakterií, sinic a cizích věcí – například listí a podobně. Takže musí z vodního zdroje putovat nejdříve do čističky. Vodu z Lučiny pro nás upravuje speciální čistička v obci Obora, která využívá jako jedna z mála v České republice takzvanou ultrafiltraci. Než se dostane voda do našich kohoutků, musí projít přes 48 modulů, rozdělených do čtyř bloků. Použitá voda se zpět vrací kanalizací do čističky.
Kdysi ale žádné čističky vod neexistovaly, proto se skrz vodu šířilo mnoho bakteriálních nemocí, hlavně střevních, dále lidé umírali na otravu například těžkými kovy a jedy. I v dnešní době stále existují země, kde nemají tuto možnost čištění vody, a proto si čisté vody musíme vážit a nikdy ji nebrat jako samozřejmost.
Krásné krátké povídání najdete zde ve videu:
https://www.youtube.com/
Zdroj:
https://www.kudyznudy.cz/
https://pr.denik.cz/